Začátek školního roku je pro nové žáky 6. třídy velkým krokem. Přechod z prvního stupně na
druhý znamená nejen náročnější učivo, ale i nová přátelství, změny ve třídním kolektivu a
hledání svého místa mezi spolužáky. Aby tento přechod proběhl co nejlépe a žáci se cítili
dobře, škola každoročně pořádá třídenní adaptační kurz v Doubravě u Aše, jehož hlavním
cílem je stmelení kolektivu a rozvíjení sociálních dovedností, jako jsou empatie, spolupráce a
vzájemný respekt.
Program zahrnoval týmové hry zaměřené na rozhodování, hodnocení, emoce a empatii a
volnočasové aktivity např. opékání vuřtů, noční bojovka, batikování vaků, výlet do okolí
(přírodní park Halštrov) aj. Všechny aktivity byly založeny na principu interakce a
prožitkového učení. Program byl připravený tak, aby žáci byli propojeni ve skupinách,
vzájemně se poznali a spolupracovali. Děti se učily lépe chápat emoce druhých a reagovat na
ně s respektem, což vedlo k posílení vzájemných vztahů. Reflexe jednotlivých aktivit
umožnila žákům sdílet své pocity a lépe porozumět svým spolužákům.
Kurz přispěl k vytváření přátelského a soudržného třídního kolektivu, což je důležité pro
úspěšný průběh dalších školních let. Tento týden byl přínosem pro žáky, ale i jejich nové
učitele, neboť měli možnost se lépe poznat, upevnit vzájemné vztahy a nastavit si vzájemně
přijatelná pravidla, která jim pomůžou ve vzájemné toleranci a sebepojetí. Žáci měli možnost
posílit své dovednosti a znalosti v oblasti sociálního chování, prevenci rizikových jevů a
zdravého životního stylu.
Zážitky z Doubravy z pohledu TU 6. B Lukáše Jesínka
Od 9. do 11. října jsme s dětmi byli na adaptačním kurzu v Doubravě u Aše. Určitě si nejedno
dítě před odjezdem položilo otázky typu: „Co je to adaptační kurz a co tam budeme vlastně
dělat?“ Odpovědi jsou prosté. Adaptační kurz slouží dětem k tomu, aby se adaptovaly
(přizpůsobily) na druhý stupeň. V našem případě byla třída 6.B sloučena ze dvou tříd, tudíž
kurz sloužil i jako stmelovací akce. Dětem i pedagogům tak tato akce posloužila, abychom se
lépe poznali. Nejedno dítě jistě doma rodičům sdělilo, jaké nové zážitky si z pobytu odneslo.
Naším útočištěm byl dům školy v přírodě spravovaný společností Ašské lesy s. r. o.
Zatímco děti spaly v pokojích v horním patře, v přízemí byla jídelna s občerstvením, ve které
jsme měli snídaně, obědy i večeře. Naproti jídelně byla místnost našich aktivit, kde jsme
strávili nejvíce času. Děti zde první den dostaly cestovní vaky. Ty si následně dle své fantazie
ozdobily barvami, nápisy i obrázky. První den byl zakončen stezkou odvahy vedoucí vedle
místního hřbitova. Třída zajisté prokázala, že se jen tak ničeho nezalekne. Zároveň mě
účastníci tohoto strašidelného večera překvapili svojí vynalézavostí při tvorbě zajímavých a
mnohdy originálních fotek se svítícími tyčkami.
Další den nás poctily návštěvou kolegyně ze školy, které si pro děti připravily neméně
zajímavé aktivity. Po obědě nás čekala túra do nedalekého lesa. Nejprve jsme se cestou
zastavili do obchodu s potravinami poblíž hranic s Německem, kde jsme si koupili tolik
žádané sladkosti. Následně jsme se vydali směrem k lesu. Cestou se nám naskytl zajímavý
pohled na ruiny staré papírny. O kousek dál jsme si zasportovali na workoutovém hřišti,
přičemž někteří kluci prokázali svoje veliké akrobatické nadání. Všelijaké stmelovací hry jsme také hráli na louce před lesem. V samotném lese nás čekala hra na schovávanou.
V našem útočišti na nás pak čekala aktivita, která nám denně ve třídě adaptační kurz
připomíná. Namalovali jsme společnými silami obraz, nyní již visící v naší třídě. Musím
potvrdit, že je naše třída plná výtvarných talentů. Večer jsme si užili promítání filmu a také
opékání maršmelounů.
Závěrečný den jsme vyrazili opět do lesa, tentokrát na hledání hub. Pokud někdo
naříká nad prázdnými košíky, radím vám jediné – najděte si nějakou třídu a po chvilce budete
mít košík zcela plný. To se stalo i nám, takže jsme si houby téhož dne po návratu rozdělili.
Ještě před samotným odjezdem jsme si užili mnoho aktivit. Jedna z nich vedla k získávání
indicií, díky nimž v závěru třída nalezla poklad se sladkostmi. Závěr nám zpříjemnily holky
s tanečním představením. Před cestou domů jsme dětem rozdali pamětní listy, které jim budou
připomínat adaptační kurz.
Bylo to náročné, ale osobně jsem rád, že jsem měl možnost být na adaptačním kurzu
s takovou třídou, protože mnohé zážitky mi zůstanou v paměti napořád. Věřím, že si to užily i
děti, pro které jsme to primárně dělali.
Vedoucí zájezdu: Lukáš Jesínek